Nebýt pražců po stranách, málokdo by věřil, že tu jezdívaly vlaky - na snímku je dobře vidět levý oblouk trati, dnešní cesta je pěkně široká a nezarostlá.
Třebaže vede úsek za strážním domkem číslo 276 zalesněným územím, procházka je tu víc, než příjemná a pohodlná. Procházíme km 27, trať levým obloukem stále obchází Menhartický vrch a dostává se nad Bezručovo údolí. Pozůstatků železnice jsme však mnoho neobjevili - některé úseky jsou evidentně využívány jako lesní cesta, leckde nejen pro pěší. Překážející pražce byly proto odtaženy stranou.
GPS: N50º31’4.4” E13º17’39.3”
Nebýt pražců po stranách, málokdo by věřil, že tu jezdívaly
vlaky - na snímku je dobře vidět levý oblouk trati, dnešní cesta je pěkně široká
a nezarostlá.
Pravděpodobně nejzachovalejší nalezený původní telegrafní sloup na trati. Jen poloha ležmo není originální.
Po pravé straně se nám otvírá Bezručovo údolí - v těchto místech se zatím ještě nezdá, jak příkré jsou jeho stráně.
Kamenný propustek - hotové umělecké dílo.
Výhled do Bezručova údolí je překrásný, třebaže dnes většinou dost zarostlý. Přivřete oči a představte si, jak sedíte ve vagónu a párovka Vás veze tak romantickou krajinou. Máme docela smůlu, že se tudy nemůžeme svézt doopravdy, jako naši předci, co říkáte?
Zalesněný úsek je na leteckém snímku stěží vidět - pro orientaci jsem výřez volil tak, že je ve spodní části vidět ještě strážní domek číslo 276 z předchozího odkazu.