Ani vydatný déšť nám nepokazil romantické dojmy z této železnice. Své výhody má i opuštěnost trati - nemuseli jsme dávat pozor, aby nás nepřejel vlak.
Deštivá procházka pokračuje - trať se vyhnula kopečku a přátelsky se vrací k silnici B174. Další strážní domek na trati je opět obydlený a přináší nové překvapení - druhé drážní vozidlo na kolejích - podle stop v okolí dokonce jediné dodnes opravdu využívané.
GPS: N50º36’20.9” E13º10’6.6”
Ani vydatný déšť nám nepokazil romantické dojmy z této
železnice. Své výhody má i opuštěnost trati - nemuseli jsme dávat pozor, aby nás
nepřejel vlak.
Úplně promáčený Tom statečně zdolává poslední kilometry prvního ze dvou úseků od hranic do Marienbergu.
Koleje se nám ztrácí v porostu. V botách máme jezírka.
Přibývá nejen dešťových kapek, ale velmi výrazně také smrčků. V ose koleje už se místy nedá projít, musíme kličkovat po stranách.
U dalšího strážního domku nacházíme komfortní vozítko - krom dřevěné podlážky je vybaveno i brzdou (na snímku trochu splývá s pravou kolejnicí). Vlevo si všimněte majitele, kterak číhá, co v takovém nečase asi hledáme u jeho Pendolína.
Pečlivě vyčištěný krátký úsek trati jasně napovídá, kam až se s posunovadlem jezdí. Je to jediný úsek na celé trati Křimov - Reitzenhain - Marienberg, po kterém dodnes aspoň něco jezdí. Vzhledem k celkové délce sotva pár desítek metrů usuzujeme, že vozítko slouží spíš k zábavě, než k nějakému užitečnému účelu.