Necelých 130m za druhým velkým ocelovým mostem dojdeme ke strážnímu domku číslo 280 v km 31.167 - v brožuře pana Kadlece je údaj 31.000, což je ovšem určitě chyba, neboť by tak musel stát mezi oběma velkými ocelovými mosty (a tam vážně není J). Tento strážní domek je sice pravděpodobně opuštěn nebo jen zřídka navštěvován majitelem, ale zatím je v poměrně dobrém stavu. Stojí u cesty, která vede od silnice I/7 (kousek za Horou Svatého Šebestiána směr hraniční přechod) a trať u strážního domku křižovala železničním přejezdem. A tady opravdu definitivně končí dosud mnohdy příjemná procházka. Od strážního domku číslo 280 je trať neuvěřitelně zarostlá, volnějších úseků je k hranicím už opravdu pramálo. Rozhodl jsem se neustoupit ani o metr a tak jsem se nadále prodíral houštím (namísto většinou pohodlné cesty podél trati) - mnohdy jsem musel lézt i po čtyřech, přelézat popadané kmeny. Když si uvědomím, že ještě v roce 1987 tudy projížděly poslední pracovní vlaky, které svážely vše využitelné z likvidované trati, nechce se ani věřit, že je to tak krátká doba. Za necelých 20 let zde vyrostly vysoké smrky, mezi kterými je velmi obtížné se protáhnout pěšky. Za strážním domkem číslo 280 trať pokračuje pravým obloukem, aby se vrátila nad Bezručovo údolí z druhé strany, takže se vzdušnou čarou přiblíží k úseku před nádražím na vzdálenost kolem 570m, třebaže po kolejích to byly 2km. Na mnohých místech je ještě dnes vidět zpátky na oba bývalé velké ocelové mosty a nádraží Hora Svatého Šebestiána. Oblouk a oba velké ocelové mosty přes Bezručovo údolí dokazují, jak náročné jej bylo pro železnici překonat. Trať od strážního domku číslo 280 ještě 708m stoupá (8.7‰), následuje 336m vodorovný úsek a pak již vytrvale klesá až k hranicím.

Strážní domek číslo 280 v km 31.167 - vpravo pokračuje trať dnes již velmi hustým lesem. Podél domu je dobře vidět lesní cesta, která zde trať překonávala železničním přejezdem.

Na některých místech vznikl postupným zarůstáním jakýsi tunel mezi větvemi stromů, kudy lze zatím projít.

Na více místech jsme objevili takto podivně pokroucené kmeny stromů - všechny stejně. Vždy se jednalo o relativně mladé stromky, takže zvláštní tvar kmenu stěží může nějak souviset s dávným provozem na trati. Původ této zajímavosti jsme nezjistili - snad se stromek díky drsnému podnebí vpůli zlomil a vyrazil znovu ze strany, ale proč právě v bývalém kolejišti, které je extrémně zarostlé a tudíž celkem chráněné proti větru, to zůstává záhadou. Možná špičku stromků okusuje zvěř, které je zde mimochodem požehnně.

Další poklad jsme objevili v km 31.420 - pozůstatek předzvěsti. Díky velmi zarostlému okolí vydržely do dnešní době i kovové kladky.

I další nález přežil do dnešní době jistě jen díky svému úkrytu v hustém porostu. Objevili jsme jej těsně vedle předzvěsti z předchozího obrázku.

 Domnívám se, že předchozí dva obrázky zachycují pozůstatek právě této předzvěsti. Snímek z roku 1987.

Kamenný propustek zhruba v km 31.495.

Proplétání hustě zarostlou tratí - lokomotiva by se tudy dnes už asi vážně neprotáhla.

Na leteckém snímku je dobře vidět strážní domek číslo 280, lesní cesta kolem něj i potok o kus dál s kamenným propustkem.