Velice zajímavý článek o nádraží Křimov zveřejnil v místním týdeníku Nástup v lednu 2015 ing. Jan Kadlec. Tak zajímavé čtení by rozhodně nemělo chybět na tomto webu:
Z historie významné železniční stanice na horské trati Chomutov - Vejprty
Železniční stanice Křimov na trati Chomutov - Vejprty byla velmi důležitým uzlem. Jaký význam měla pro železniční dopravu v horské oblasti okresu Chomutov, dodnes svědčí veliká - možno říci impozantní - staniční budova, výtopna a kdysi rozsáhlé kolejiště. Její důležitost byla podtržena i tím, že zde odbočovala další horská trať přes Horu Sv. Šebestiána do saského Reitzenhainu. Stanice Křimov byla výhodně postavena u křižovatky dvou cest do Saska, a to při silnici k hraničnímu přechodu Hora Sv. Šebestiána (dnes stará 1/7) a při silnici, jež vede přes Výsluní (a do roku 1975 i přes Přísečnici) do Vejprt na hraniční přechod do Bärensteinu. Nadmořská výška stanice je 750 metrů.
Trať Chomutov - Vejprty byla dána do provozu 1. srpna 1872, kdy došlo k zahájení všeobecného provozu. A tím i k zahájení činnosti stanice Křimov. Její kilometrická poloha je velice zajímavá. Má dva údaje. Je to km 22,773, což je vzdálenost od železniční stanice Chomutov, a km 0,0, což je začátek trati Křimov - Vejprty. Kilometrické údaje z Křimova plynule pokračovaly na zrušené trati do Reitzenhainu (km 37,264). Stanice Vejprty má km 34,8, z čehož plyne, že železniční trať Chomutov - Vejprty má dva začátky: Jeden v Chomutově a druhý v Křimově. Její celková délka je tak součtem délek 22,7 a 34,8 kilometru - celkem 57,5 kilometru. Trať z Křimova do Reitzenhainu byla dána do provozu o tři roky později.
Od zahájení provozu měla stanice název Krima - Neudorf, který se po vzniku Československé republiky změnil na Křimov - Nová Ves. V roce 1939 byl název změněn na Krima a v roce 1945 na Křimov. Od roku 1872 do 30. července 1994 měla statut samostatného staničního úřadu. To v podstatě znamená, že měla svého přednostu, zaměstnance a veškerou agendu (dopravní službu, organizaci, finance a podobně) si zařizovala sama. Od 1. srpna 1994 byla samostatnost zrušena a Křimov byl přidělen ke stanici Chomutov. V Křimově bylo též sídlo dirigujícího dispečera, a to v letech 1945 až 2006 na základě předpisu ČSD pro výkon zjednodušené dopravní služby. Od 10. prosince 2006 došlo ke změně a stanice obdržela statut „NZ“ - neobsazené nákladiště a zastávka. Dirigující dispečer byl přeložen do Vejprt a velká výpravní budova byla uzavřena.
Dnes je možno konstatovat, že tato typická drážní budova zůstane i pro příští generace zachována a nebude následovat smutný osud drážních staveb na celé trati z Chomutova do Vejprt. Strženy byly budovy ve stanicích Černovice u Chomutova, Domina, Rusová a větší část nádraží ve Vejprtech. Budova ve stanici Křimov má naštěstí svého soukromého majitele, což je důvodem, proč nedojde k demolici.
O důležitosti stanice Křimov vypovídá i její personální obsazení, které bylo například v letech 1933 až 1934 následující: Vrchní adjunkt státních drah, přednosta, oficiál, dva staniční mistři, dva vlakvůdci, čtyři průvodčí vlaků, staniční manipulant, pět výhybkářů a čtyři staniční pomocníci. V objektu byla nádražní restaurace bez hostinských pokojů. Restaurace plně sloužila ještě v devadesátých letech minulého století a příležitostně v letech 2000 až 2005 při železničních česko-saských festivalech.
Mimo hlavní budovu jsou na obou koncích (zhlavích) nádraží výhybkářská stanoviště a strážní domky. Všechny tyto objekty jsou dosud zachovány, strážní domek na chomutovském zhlaví má obyvatele. Stanice měla i budovu skladiště - dnes v demoličním stavu - a byla zde i vagónová váha. Rozsáhlé kolejiště o šesti kolejích umožňovalo rozsáhlý posun, křižování i nakládku vagónů. Tento stav je již minulostí. V prosinci 2012 byly vytrhány tři koleje a ponechán byl - zatím - jen příjezd k nakládacím - vykládacím plochám a k rampě. Ke křimovskému nádraží také neodmyslitelně patří výtopna, situovaná za kolejemi naproti hlavní budově.
Jak již bylo řečeno, ze železniční stanice Křimov odbočovala trať přes Horu Sv. Šebestiána do Reitzenhainu. Ta se vyznačovala silnou nákladní dopravou - hlavně hnědého uhlí do Saska. Svědčí o tom i množství předaných vagónů. Například v roce 1930 bylo v Reitzenhainu předáno 33 500 nákladních vozů; ve Vejprtech pouze 19 tisíc. Čilý provoz si vynutil vytvoření jakéhosi zázemí pro údržbu a drobné opravy parních lokomotiv a motorových vozů. Motoráky byly na trati do Reitzenhainu nasazeny 1. ledna 1993 a od tohoto data byla osobní doprava na trati zajišťována výhradně motorovou trakcí. První motorový vůz byl řady M 120.302, takzvaný „věžák“ z produkce kopřivnické Tatry. Motorové vozy byly připraveny k odjezdu vesměs na první koleji vedle hlavní budovy. Osobních vlaků následně jezdilo sedm párů denně.
Zmíněná výtopna spadala pod výtopnu Chomutov. Její budova má půdorys ve tvaru „T“. Část, která je rovnoběžná s kolejištěm, má dvě stání pro opravy a údržbu. Do roku 1928 se zde lokomotivy vymývaly. Po tomto datu se vymývání provádělo pouze v Chomutově. Pod každou kolejí byla popelová jáma, každá v délce dvacet metrů. Objekt měl též dvě koleje - jednu kusou a jednu průběžnou, která pokračovala až k točně. Ta měla užitnou délku 12,32 metru a otáčení strojů se provádělo pomocí dvou osob. V prosinci 1927 byla tato část budovy zachvácena požárem a shořela střecha. Ke zbrojení lokomotiv vodou se používaly dva vodní jeřáby ve stanici, kde byly též popelové jámy. Ke zbrojení uhlím se používaly koše.
Druhá část budovy kolmá na kolejiště byla takzvaná „kasárna“. Byly to vlastně nocležny pro zaměstnance, které sloužily pro přenocování a odpočinek. V horní části budovy byl vodojem o čtyřech nádržích o celkovém objemu 135 kubických metrů. Voda z těchto nádrží sloužila jako záložní zdroj, a to hlavně v zimě, kdy venku stojící vodní jeřáby zamrzaly. V roce 1992 byla tato druhá část zasažena požárem - nejspíš úmyslně založeným - a zcela vyhořela.
Zalistujeme-li v „Ročence ČSD 1933— 1994“, zjistíme, že výtopna měla následující systémová pracovní místa a pracovali zde: Vrchní oficiál - strojvedoucí, dva strojvůdci - čekatelé, strojní topič, dva pomocní zaměstnanci - topiči, pomocný zaměstnanec pro veškeré práce a tři smluvní dělníci. V současné době je budova výtopny majetkem společnosti Loko-Motiv. Tu tvoří železniční nadšenci, kteří i díky sponzorům zastřešili „kasárna“ a dle možností provádějí vnitřní zednické práce. Členové společnosti zde opravují již skoro odepsané vagóny a tažné vozy motorové trakce.
V roce 1991 byla zpracována dokumentace na stavbu „Překladiště Křimov“. Mělo být postaveno v roce 1992 a sloužit hlavně překládce cementu a drtí. Tyto dvě komodity měly do Křimova putovat po železnici, zde měly být přeloženy na nákladní automobily a po silnici č. 1/7 dopravovány do Německa přes hraniční přechod Hora Sv. Šebestiána. Ve výhledu byla roční překládka 25 tisíc tun cementu a 400 tisíc tun drtí. K realizaci nedošlo.
K železniční stanici Křimov patřila i vlečka s názvem „Přehrada“. Její výstavba začala již v roce 1950. Mezi stanicemi Domina a Křimov v km 19,8 byla do traťové koleje vložena výhybka a následně vybudovány dvě koleje s výsypným zařízením. Vlečka byla zřízena pro vykládku sypkých hmot pro stavbu křimovské přehrady. Na staveniště byl materiál od vlečky přepravován pomocí lanovky. Šlo bezesporu o zajímavý a ekologický způsob přepravy velkého množství materiálu. Hlavně v letech 1953 až 1958 byla vlečka maximálně vytížena. Po kolaudaci přehrady v listopadu 1959 byl její provoz ukončen a odbočení z tratě bylo sneseno. Celkem bylo na vlečce vyloženo 857 vozových zásilek.
Zajímavosti z pamětní knihy:
Pro dokreslení významu železniční stanice Křimov bude vhodné připomenout některé zajímavosti tak, jak byly ve své době zapsány v pamětní knize stanice:
1920 - Přísahu složili zaměstnanci 19.8.1920. Ani za dnů převratu ani v pozdější době nepotřebovala zdejší služebna vojenské pomoci (...). V oblasti nikdo nepříčil rozvinutí mladého státu.
1924 - Prudké sněhové vánice. Od 4. 2. 1924 bylo nutno zastaviti veškerou dopravu. Uvolnění až 10.2.1924, dle udání starších obyvatelů nepanovala tak prudká vichřice od roku 1884. Závěje dosáhly místy výšky 7 až 8 metrů.
1925 - 10.8.1925 a 4.11.1925 - přejet výměnkář (sebevražedný úmysl) a pomocný průvodčí vlaku.
1927 - 2.3.1927 uvíznutí vlaku 4744 v závějích, a sice 2 stroje, 1 sl.vůz, 2 osobní vozy a 14 nákl.vozů (...). Sněhu bylo tolik, že vozy nebylo takřka viděti a lyžaři přejížděli tyto vozy zcela hladce.
1930 - 14. až 17.8.1930 panovala taková vichřice, že přelomila dva stromy na nádraží. Nejsilnější vítr byl 17. srpna (...) opřel se o 2 tam stojící vozy takovou silou, že vozy shodily podložky a ujely ze stanice. Dojely až do sousední stanice Domina, a to za 12 minut. V Domině byly zastaveny. K nehodě nedošlo.
1934 - 16.12.1934 byly otevřeny zastávky Suchdol u Chomutova a Křimov a obě jako neobsazené přiděleny stanici Křimov.
1935 - (...) v letošním roce v celém pohraničí projevovalo se silné hnutí, široce založené a energicky vedené ze strany třetí říše, které mělo zmenšit vliv čsl. státu na pohraničí republiky, vymýtit z pohraničí usedlíky národa čsl., v prvé řadě státní zaměstnance (...) psaní zkreslených článků v německých novinách (...). I naše stanice neobešla se bez podobného pošpinění.
1938 - Poznámka autora: v pamětní knize je zajímavá stať vážící se k událostem roku 1938, jejímž autorem je vrchní adjunkt František Janovský, který zde 24. září 1938 vystřídal přednostu stanice. (...) na hranicích (stojí) úzká clona Stráží obrany státu, ubytovaných v děrách a stanech, v lesích, lidí hubených a neoholených po dlouhé měsíce, unavených ustavičným napětím, za nimi sled četnických a finančních stanovišť, železničních strážních domků a stanic s ozbrojenými železničáři, více vojáky než civilisty, pak čára našich opevnění. Za nimi naše armáda připravená na vše. Mezi ní a německou byla nás hrstka obklopená nenávistnou a zuřivou přesilou našich Němců (...). Celý den řehtaly na hranicích kulometné dávky a duněly ruční granáty (...) Vlaků málo, neobsazených (...). Pak přišel rozkaz evakuovati inventář i materiál (...). Ve stanici stál destrukční vlak s velitelem adj. Charvátem z Chomutova. Za noci jsme neúnavně hlídkovali (...). Na trati uvázl destrukční vlak, koleje byly vytrhány. Na vlak se střílí a žádá se lékař. Přijíždí dresina s lékařem, za chvíli je slyšeti střelbu, dresina byla ostřelována a sama zahájila palbu. Za hodinu se pomalu vrací pomocný vlak. Na špinavé podlaze krytého vozu leží bezvládně Novák. Ve tmě naříkají tři zranění. První oběť z našich řad (...). Ptám se na rozkazy. Vyčkejte. Nevěříme. Odpověď zní jasně a záporně. Vytrvat na místě. A pak 4. října v 8 hodin přišlo to, co nás všechny zlomilo (...). Pak jeden motocykl ověnčený kvítím, známé přilby, jásot, zdvižené pravice, pak obrněná auta, potom již proud vozidel, děla, ve vzduchu letadla. Z aut na nás hrozí. Starosta chce, abych sňal vyhlášku o stáném právu. Odmítám. Nadává českých psů. Přijíždí dresina od Reitzenhainu. Vystupuje inženýr, traťmistr, oba s hákovým křížem. Zdraví nacisticky (...). Přijíždí polní četníci, s nimi sudetští zběsilci. Nadávají, chtějí zatýkati. I mne. Protestuji. Buď jsem zástupcem suverénního státu a budu jednati jako svobodný muž, nebo jsem zajatec a pak nebudu nic předávati. Uznali moje důvody. Mohu se svobodně pohybovati, ale moji lidé musí být jen ve vlaku pod stráží. Odevzdávám zbraně (...). Večer přijde rozhodnutí předati stanici přítomným. Protokol český a německý. Po podepsání mluví inženýr, praví, že si nepřeje nic jiného, než aby česká (!) republika udržovala v budoucnosti dobré styky s Fiihrerem (...). Podává mi ruku, já nepříjemně dlouho držím ruku u štítku čapky. Ruka padá. Trvám na vydání zbraní. Vyhovují mně. Vstupujeme do vlaku. Rozjíždíme se. Na peróně stojí vše v pozoru. Zdvižené pravice. Spontánně zpíváme národní hymnu. To byl náš ústup. Za stanicí nás sudetští zběsile ostřelují. Ležím v uhlí a slibuji si a slavně přísahám, že se sem vrátím. Slib jsem dodržel. Dne 27. května 1945 ve stejnou hodinu, kdy jsem přijel poprvé, ale po sedmi letech, jsem se vrátil.
1945 - Stanice Křimov sama nebyla válečnými událostmi vůbec poškozena. 9. května - stanice byla obsazena Rudou armádou, byla provedena prohlídka, zda nejsou ukryty zbraně. 16. května - stanice obsazena částí slavné partyzánské brigády, „Železo“. 19. května - partyzány vystřídali hoši od 1.pluku Revolučních gard z Prahy - Hostivaře v síle 15 mužů. 27. května - v 17.50 byla stanice převzata do správy Československých státních drah. Stanice byla shledána a převzata v úplném pořádku. V květnu činil počet pravidelných vlaků 6. V červnu stoupl na 10, zavedením dopravy na Reitzeinhain. V červenci po zavedení nákladní dopravy znovu stoupl na 12. V prosinci při změně jízdního řádu před redukcí měli jsme 23 pravidelných vlaků. Po redukci máme 17 pravidelných vlaků. Lesy plné dříví, dnes jsou lesy v okolí stanice čisté. Také rašelina se začíná voziti. Na sklonku roku nakládala naše stanice 35 vagónů měsíčně, tedy více, než v době první republiky (...). Český železničář do pohraničí přišel včas a ihned za nepříznivých poměrů se ujal práce.
1946 - Odsun byl proveden hladce bez incidentu a beze zbytku (...). Od srpna byla stanice obsazena již jen výhradně českým personálem.
1947 - Spolu se zrušenou sousední stanicí Hora Sv. Šebestiána jsme v tomto roce naložili 450 vagónů zboží, celkem více než 5 000 tun, hlavně rašeliny a dříví, také objem kusového zboží značně stoupl.
1948 - Dnem 9. května byla kolejová osobní doprava na trati Křimov - Reitzenhain nahražena autobusovou dopravou a znk Hora Sv. Šebestiána přeměněna na nákladiště. Vyšinutí 411 na trati Křimov - Reitzenhain v km 33,3.
1949 - Dnem 5. ledna zavedena na trati Chomutov - Křimov dopravní služba dle předpisu D9 (zjednodušená) se sídlem dirigenta ve stanici Křimov.
1950 - Ujetí vozů ze stanice Suniperk (Výsluní) a jejich vykolejení v oblouku u Krásné Lípy. Mimo jiné jednalo se též o chladírenské vozy s rybami pro firmu Kalia z Kovářské. Zjednodušená dopravní služba prodloužena až do Přísečnice.
1951 - Název zastávky „Suchdol u Chomutova“ se změnil na „Křimov - Suchdol“ (...). Rozšířením závodu „Sýráma“ v Hoře Sv. Šebestiána stoupla značně přeprava rychlozboží jak v podeji, tak ve výdeji. Odvoz dříví byl plynulý a i rašelinové závody plnily plán.
1952 - Od 15.10.1952 změněn název znk „Suniperk v Krušných horách“ na nový název „Výsluní“ podle názvu přejmenované obce.
1953 - Zrušeno stanoviště 270 mezi Křimovem a Křimovem zastávkou. Závory byly sneseny na obou silničních přejezdech (přejezd na silnici č. 1/7 a na silnici Křimov - Menhartice) a tyto opatřeny výstražnými kříži
****
Stanice Křimov byla v minulosti velice rušná a pulzující, což je patrné z předchozího pojednání. Dnes z významného nádraží zbývá jen torzo - koleje jsou vytrhány, budova prodána, nákladní přeprava žádná, osobní přeprava od 14. prosince 2014 jen o víkendech od května do konce září. Smutný konec.
Ing. Jan Kadlec