Své vyprávění o trati Křimov - Reitzenhain mi zaslal také pan Jaroslav Jareš. S jeho souhlasem část velmi zajímavého dopisu s poděkováním zveřejňuji na těchto místech:

 


Na trať jsem se dostal v rámci pracovních povinností u ČD (tehdy ČSD) krátce po roce 1968. Zajišťoval jsem výměnu krásné manuální telefonní ústředny za automatickou reléovou v železniční stanici Křimov, následně se měnila mechanická návěstidla za světelná, protože v zimě drátovody zamrzaly a návěstidla se nedala stavět.

Údaj o odstavovaných vozech v brožuře pana Kadlece není úplně přesný, že stály k zastávce Menhartice. Správkových vozů (zpravidla 4osých výsypných na písek) bylo tolik (rozhodně několik set), že byly vidět ze silnice až v lese u zastávky Reitzenheim v Čechách. Z železničních opraven chodily komise a vybíraly si vozy na opravu. Vytahat pár označených vagonů z tak dlouhé řady znamenalo použít všechny koleje a další vozy odvážet do dalších stanic (Výsluní, Rusová apod.), pak vytáhnout vybrané vagony a zase to nastrkat zpět, což byla pěkná fuška - se správkovými vozy se nedá jezdit jako s rychlíkem. 

Filmování ujetí nezajištěných vozů ze stanice a hlavně jejich konec u zastávky Menhartice se odehrálo tak, že dva pokusy s nastraženou "výkolejkou" nevyšly a skupina vozů, které dle scénáře měly ujet, ji přeskákaly a nevykolejily, takže se to celé opakovalo. Ale skončilo to dobře vyšinutím, zničením vozů, deformací kolejnice, která byla vyměněna a následně došlo k využívání tratě na odstavování správkových vozů.

Destrukce mostu přes Bezručovo údolí byla provedena nadvakrát, protože běžně se mosty staví tak, že mají podpěry se zdmi z kvalitního kamene a s výplněmi z méně kvalitního zdiva. Při odstřelu s uloženými (vrtanými) náložemi do obvodového zdiva pak nosná část odpadne a vnitřní se tlakem zhroutí. Zde stavební firma použila opačný systém - pevné jádro obložené méně kvalitním obkladem. Obklad po odstřelu odletěl a pilíř byl sice zdeformovaný jako okousaný, ale stál. Je zde ještě jedna otázka - v jednom rozhodnutí o likvidaci dráhy před těmi X lety bylo uvedeno: "Úplně demontovat zařízení dráhy včetně umělých staveb - tedy i mostů". To znamená, že vlastně mělo dojít k likvidaci všech mostů včetně podpěr s částečnou rekultivací. Jak to dopadlo je jasně vidět na obrázcích.
(Poznámka autora webových stránek - demontováno bylo nakonec ve skutečnosti samozřejmě jen to, co šlo zpeněžit. Tedy zmizelo jen vše ocelové. Nepotřebných pražců, kamenných mostů, náspů i zářezů si nikdo ani nevšiml, natož se trápit s nějakou rekultivací krajiny. Nakonec ale buďme rádi, neboť kdyby se likvidace trati provedla přesně dle rozhodnutí, nezbyla by po ní do dnešní doby vůbec žádná památka).

V roce cca 1970 bylo ještě ve stanici Hora Svatého Šebestiána zabezpečovací zařízení, sice nefunkční, se zásahy různých zvědavců, ale bylo. Do stanice jsem zajel s pracovníkem Sdělovací a zabezpečovací distance Most, který v revíru sloužil celou dobu a provoz na trati pamatoval. Zkoušeli jsme německou specialitu, ložiska drátovodů, kde se kladky i po letech mimo provoz otáčely, zatímco v té době používané české bez pravidelného mazání zarezavěly a srostly v jeden kus.

Bývalý návěstní mistr, který musel dělat revize vedení vzpomínal, jak se s traťmistrem nechávali osobákem vytáhnout nahoru se šlapací drezínou a pak si dělali výlet dolů (až do Chomutova) neboť to bylo skoro celé z kopce. V osobní dopravě po válce převažovala přeprava výpravčích do služby a zpět včetně dalších profesí ČSD a byla tedy zrušena.

Nemusím Vám asi vyprávět o horách, větru a sněhu. Pro udržení provozu v zimě se na trati používá sněhový pluh nebo sněhová fréza. Obě tato zařízení jsou jednosměrná a při větru není jasné, zda se po projetí trati mohou vrátit zpět bez obrácení. Z toho důvodu se udržují na horách funkční točny. Ve Vejprtech byla točna používána jak ČD (ČSD) tak i DR. V době, kdy byl přechod nepoužíván, byl udržován ve sjízdném stavu právě z toho důvodu. Točna pro tuto trať byla v Křimově a Reitzenheinu, ale předpisy s Reitzenheinskou po válce nepočítaly. Nutno konstatovat, že přejezdů vlaků DR do Vejprt bylo do obnovení osobní dopravy minimum, některé roky žádný.

A ještě jedna vzpomínka: Na náměstí v Hoře Svatého Šebestiána byl kostel, do kterého zatékalo a hrozilo propadnutí klenby, tedy riziková byla i návštěva kostela. V kostele byly zničené varhany, píšťaly poházené po kostele, ale dalo se na ně pískat. Kovové byly většinou sešlapané. Jednu funkční píšťalu jsme odvezli a zjistili, že je z kvalitního cínového plechu a hned další víkend jsme se vypravili pro další. K našemu údivu po týdnu na náměstí již žádný kostel nebyl, zbyl jen uhrabaný prostor uprostřed náměstí. Za námi přijeli nějací Němci, kteří též nevěřili vlastním očím. Když tedy během týdne zmizel kostel, proč by v této lokalitě nemohl zmizet most. Vzhledem k mizernému přístupu k tomu místu musela být likvidační četa velmi dobře vybavená těžkou technikou.

 


 Zpět na úvodní stranu